V sobotu a v neděli proběhla v Tbilisi TBILISOBA (svátek města Tbilisi). 
I my s Jeromem jsme se tam společně v neděli vydali. Jeli jsme ze 
Signagi maršrutkou a těch 70 kilometrů po gruzínských cestách jsme ujeli za hodinu a půl.
Po Tbilisi nás prováděla Khatunia a její dcera Kethy, přítelkyně všech z Qedeli. Jsou to hrozně milé ženy. Přátelské, veselé, pohostinné a ochotné. Strávily s námi celý den. Provedli nás po městě a zejména po všech atrakcích, které Tbilisi nabízelo. 
Uchvátilo mě představení gruzínského tanečního a pěveckého souboru. Bylo to opravdu nádherné. Zdejší národní tance mají v sobě všechny charakteristiky gruzínského národa, jsou to vlastně příběhy jejich života. Byla jsem úplně nadšená. Teď se alespoň něco z toho snažím naučit. Gvanca mě učí tancovat a ještě společně s Lali mě učí jednu starou megrelskou písničku.
V neděli jsme taky ochutnali různé gruzínské speciality-místní mcvadi, chačapuri, chinkali a také samozřejmě místní alkohol.
S Khatuniou a Kethny jsme strávili opravdu nádherný den a při příští návštěvě Tbilisi se určitě zase potkáme.
Večer jsem měla sraz s Marikou, gruzínskou kamarádkou, a jejím francouzským přítelem, Jeremym. Procházeli jsme se po městě, které bylo i pozdě večer plné lidí, a potom jsem přenocovala u nich doma. V pondělí jsem s Jeremym byla na největším tržišti v Tbilisi, kde prodávají úplně všechno – od náplně do propisky až po obrovské zlaté řetězy.
Pak jsme se rozloučili. Marika s Jeremym jsou také úplně super lidi a určitě jsme se neviděli naposledy.
Druhou část dne jsem už strávila sama a Jerom byl se svým ta
ťkou, který v neděli večer společně s Jeromovým kamarádem dorazil do Tbilisi (přijel obrovskou dodávkou, kterou darovali Qedeli jejich sponzoři v Holandsku).
Procházela jsem se po Tbilisi a objevovala jeho zákoutí, kam většinou turista nezavítá. Největší dojem na mě udělaly malé uličky se starými domy a ze dřeva
vyřezávanými balkóny. Ty však už jsou postupně nahrazovány železnými. Tbilisi je plné protikladů. Na jedné straně je zde možné nalézt nejmodernější budovy, auta, obchody atd. A na straně druhé jsou tu nádherné omšelé domečky, staré modré telefonní budky
a všudypřítomní prodavači čehokoli. Tohle všechno se v Tbilisi (a nejen tam) proplétá - stejně jako řeka Mtkvari městem, které dělí na dvě části.
Nestačí mi slova na to, abych popsala jaké Tbilisi skutečně je. Myslím, že stačí, když napíšu, že jsem si ho zamilovala.
I my s Jeromem jsme se tam společně v neděli vydali. Jeli jsme ze 
Signagi maršrutkou a těch 70 kilometrů po gruzínských cestách jsme ujeli za hodinu a půl.
Po Tbilisi nás prováděla Khatunia a její dcera Kethy, přítelkyně všech z Qedeli. Jsou to hrozně milé ženy. Přátelské, veselé, pohostinné a ochotné. Strávily s námi celý den. Provedli nás po městě a zejména po všech atrakcích, které Tbilisi nabízelo. 
Uchvátilo mě představení gruzínského tanečního a pěveckého souboru. Bylo to opravdu nádherné. Zdejší národní tance mají v sobě všechny charakteristiky gruzínského národa, jsou to vlastně příběhy jejich života. Byla jsem úplně nadšená. Teď se alespoň něco z toho snažím naučit. Gvanca mě učí tancovat a ještě společně s Lali mě učí jednu starou megrelskou písničku.V neděli jsme taky ochutnali různé gruzínské speciality-místní mcvadi, chačapuri, chinkali a také samozřejmě místní alkohol.
S Khatuniou a Kethny jsme strávili opravdu nádherný den a při příští návštěvě Tbilisi se určitě zase potkáme.Večer jsem měla sraz s Marikou, gruzínskou kamarádkou, a jejím francouzským přítelem, Jeremym. Procházeli jsme se po městě, které bylo i pozdě večer plné lidí, a potom jsem přenocovala u nich doma. V pondělí jsem s Jeremym byla na největším tržišti v Tbilisi, kde prodávají úplně všechno – od náplně do propisky až po obrovské zlaté řetězy.
Pak jsme se rozloučili. Marika s Jeremym jsou také úplně super lidi a určitě jsme se neviděli naposledy.Druhou část dne jsem už strávila sama a Jerom byl se svým ta
ťkou, který v neděli večer společně s Jeromovým kamarádem dorazil do Tbilisi (přijel obrovskou dodávkou, kterou darovali Qedeli jejich sponzoři v Holandsku).
Procházela jsem se po Tbilisi a objevovala jeho zákoutí, kam většinou turista nezavítá. Největší dojem na mě udělaly malé uličky se starými domy a ze dřeva
vyřezávanými balkóny. Ty však už jsou postupně nahrazovány železnými. Tbilisi je plné protikladů. Na jedné straně je zde možné nalézt nejmodernější budovy, auta, obchody atd. A na straně druhé jsou tu nádherné omšelé domečky, staré modré telefonní budky
a všudypřítomní prodavači čehokoli. Tohle všechno se v Tbilisi (a nejen tam) proplétá - stejně jako řeka Mtkvari městem, které dělí na dvě části.Nestačí mi slova na to, abych popsala jaké Tbilisi skutečně je. Myslím, že stačí, když napíšu, že jsem si ho zamilovala.
Žádné komentáře:
Okomentovat