Prvni dny v Qedeli

Hlavní účel mojí cesty bylo a je dobrovolnictví v Qedeli. Jde o komunitu, kde společně žije 9 mentálně postižených s lidmi bez postižení. Mentálně postižení jsou všichni starší 18 let, protože v Gruzii jsou ústavy v prvé řadě pro děti. Qedeli založil manželský pár, Lali a Gela. Jsou to lidé se srdcem ze zlata. Vzali z ústavů 9 mladých lidí (Andro, Dato, Gvanca, Laša, Mameti, Maro, Míša, Rusiko a Sopiko) s různými postiženými a snaží se společně s dalšími zapálenými lidmi světu dokázat, že i postižení nám mají co dát.
Postižení v Qedeli žijí normálním životem – bydlí tu, pracují (dělají samozřejmě jen to, na co jim stačí síly a schopnosti), odpočívají, hrají si, zpívají, tancují atd. Atmosféra je neuvěřitelná. Asi jen málokde se na jednom místě koncentruje tolik lásky.
Kromě Lali a Gely, kteří Qedeli řídí, v Qedeli pracují ošetřovatelky-kuchařky (Gulo a Maja), sociální terapeutka Thea a velice často i několik dalších úžasných Gruzínů, kteří se dobrovolně spolupodílejí na budování šťastného společného domova. Ale nejsem tu jediná cizinka-dobrovolnice. Společně se mnou je tu ještě Holanďan Jerom, který sem přijel na 3 měsíce a bude tu až do konce listopadu. Je to také hrozně hodný a milý kluk. Jako dobrovolníci se máme prostě snažit, aby se děti aktivně zapojovaly do dění kolem sebe. Nevím, jestli se mi to skutečně daří. Snažím se, ale vím, že mi moc chybí pedagogické vzdělání. Ráda bych měla větší fantazii při vymýšlení různých aktivit. Doufám, že se to postupně naučím, abych byla pro Qedeli přínosem. Byla bych opravdu moc ráda. Hrozně bych chtěla, abych i já byla schopna těm mladým lidem oplatit lásku, kterou mi dávají.