Pravá gruzínská rodinná SUPRA.

V neděli 9. listopadu jsme jeli na rodinnou sešlost k příbuzným od Lali. Byla to podle mě pravá gruzínská akce – v širokém rodinném kruhu se jedlo, připíjelo (Tamada pronášel dlouhé, poetické, někdy veselé a jindy dojemné přípitky), pilo, povídalo, zpívalo, tancovalo, smálo…
Celá akce se odehrávala ve vesničce nedaleko od Tsnori. V domě, kam se dodnes nosí voda ze studny a topí se dřevem, se sešlo asi 30 příbuzných. Rodina v Gruzii hraje opravdu důležitou roli a to nemluvím pouze o těch nejbližších příbuzných. Všichni se na sebe mohou spolehnout, mají se vždy kam vrátit, jen těžko zůstanou sami, baví se spolu atp. Je to něco, co bychom se my více na „Západě“ měli učit.
Byla jsem nadšená, když jsem viděla, jak se tito lidé mají skutečně rádi. Na jejich tvářích bylo vidět, jak je jim spolu dobře. A nás s Jeromem hned přijali mezi sebe. Okusili jsme nejrůznější gruzínské speciality (mimo jiné moje oblíbené badrijani nigvzit a taky na počest supry zabitého berana), které jsme zapíjeli domácím kachetinským vínem (pivem si v Gruzii připíjejí jen s nepřáteli). Snažili jsme se zpívat gruzínské národní písničky a tancovat tradiční tance – už mi to skoro jde:-) Čím jsem veselejší, tím líp tancuju… A taky jsme dělali ty dlouhé gruzínské přípitky, o kterých se píše i v Lonely planet. Už konečně chápu, co to je tamada či alaverdi. A ráno mě ani nebolela hlava…
Bylo to prostě úplně super, ale musí se to zažít, protože na papír se ten pocit nedá přenést. A budu se snažit tuhle tradici rodinných akcí (a nejen jich) přivést i k nám domů.